Čtyřicet pět dopisů odeslaných z Petrkova, české vesničky, v níž básnířka Suzanne Renaudová žila od roku 1936 po boku českého grafika Bohuslava Reynka, představuje téměř celou korespondenci, kterou básnířka odeslala své neteři Suzanne řečené Suzon, starší dceři její sestry Marcelle, s nimiž se po roce 1947 kvůli politickému vývoji již nikdy nesetkala. Kvůli cenzuře i z ostychu nemůže autorka příliš svobodně psát o každodenním životě. V korespondenci mluví o sobě pouze v náznacích, se špetkou humoru, aby dokázala vzdorovat útlaku komunistického režimu. Dopisy jsou napsány krásným básnickým jazykem, představují zdroj životopisných i literárních informací a umožňují tak lépe poznat osobnost Suzanne Renaudové, jejíž myšlenky prozrazují v tichosti jistou moudrost. Vzhledem k tomu, že listů, ve kterých Suzon odpovídala, se dodnes našlo jen málo, doprovázejí tuto korespondenciso Souvenirs de famille [Rodinné vzpomínky] z pera Magali Robertové, Suzonniny sestry, které osvětlují její kontext a obohacují ji.