Les Amis de Suzanne Renaud et Bohuslav Reynek

Výstava Nos rêves s’en iront par les chemins…
Bohuslav Reynek, Suzanne Renaudová, Grafiky a básně
Bibliothèque d’étude et du patrimoine, 12 boulevard Maréchal Lyautey – Grenoble
Od 2. dubna do 2. prosince 2015 (v létě od 5. července do 31. srpna je zavřeno)

Město Grenoble je vlastníkem fondu Renaudová-Reynek, který je svým rozsahem a různorodostí ve Francii jedinečný. Sbírka vznikala od roku 1980 z darů od grenobelských přátel Suzanne Renaudové a Bohuslava Reynka. Obsahuje především původní grafiky a kresby Bohuslava Reynka a rukopisné básně a dopisy Suzanne Renaudové. Výstava Nos rêves s’en iront par les chemins…, kterou pořádá grenobelská Bibliothèque municipale d’étude et du patrimoine, odhaluje část tohoto cenného kulturního dědictví spolu s díly ze soukromých sbírek a z nedávno založené Dotation Renaud Reynek.

Díla vystavená ve dvou sálech střízlivě ukazují, jak se v průběhu čtyřiceti let manželského soužití vyvíjelo dílo Reynka – překladatele, malíře a grafika i básnické dílo jeho manželky, a to v literárním, výtvarném a politickém kontextu. Výstava je členěna na dvě období, s mezním rokem 1936, kdy definitivně odešli z Grenoblu. Důraz je kladen na vztah obou umělců ke kraji Dauphiné. Citlivý návštěvník uvidí ve výmluvném tichu kresby i grafiky, básně, vzácná díla a dopisy.

Proslov paní Annick Auzimour, 2. dubna 2015
▶ Jsou lidé, kteří rozdávají přátelství

Doprovodné akce k výstavě:
Jednotlivé události: viz http://www.bm-grenoble.fr
Přednáška Annick Auzimour s názvem Don Quijote Bohuslava Reynka, album z Grenoblu, 1960 (s promítáním diapozitivů) se koná v rámci Académie delphinale 24. října ve 14 hodin 30 minut v Archives départementales de l’Isère, 2 rue Auguste-Prud’homme, Grenoble.

Foto Frédéric Virone

Čtyřicet pět dopisů odeslaných z Petrkova, české vesničky, v níž básnířka Suzanne Renaudová žila od roku 1936 po boku českého grafika Bohuslava Reynka, představuje téměř celou korespondenci, kterou básnířka odeslala své neteři Suzanne řečené Suzon, starší dceři její sestry Marcelle, s nimiž se po roce 1947 kvůli politickému vývoji již nikdy nesetkala. Kvůli cenzuře i z ostychu nemůže autorka příliš svobodně psát o každodenním životě. V korespondenci mluví o sobě pouze v náznacích, se špetkou humoru, aby dokázala vzdorovat útlaku komunistického režimu. Dopisy jsou napsány krásným básnickým jazykem, představují zdroj životopisných i literárních informací a umožňují tak lépe poznat osobnost Suzanne Renaudové, jejíž myšlenky prozrazují v tichosti jistou moudrost. Vzhledem k tomu, že listů, ve kterých Suzon odpovídala, se dodnes našlo jen málo, doprovázejí tuto korespondenciso Souvenirs de famille [Rodinné vzpomínky] z pera Magali Robertové, Suzonniny sestry, které osvětlují její kontext a obohacují ji.