Úzkost

V tmách ozvalo se zalkání,
smrt černé kočky volat slyším,
jíž nikdo živý nepomáhá.

Strast k srdci se mi naklání,
tvář bledne hlubinám i výším
a někdo na ruku mi sahá :

mám bílé kotě na dlani,
oddané důvěře a tiším,
květ oblaku a hrstku blaha…

Jsme dvěma ostny prokláni,
smrt útočištěm je vždy bližším,
naděje jako smrt je naha,

kdo kterou spíše oděje ?
Cos trne v každém setkání
nás, smrti, nás a naděje

Bohuslav Reynek
In : Setba samot [Semis de solitudes]